Dvojčata

12. června 2018 v 17:38 | -A- |  Dvojčata aneb dvojí radost
Když jdu po ulici s mými tříletými bratry, zpravidla kolemjdoucí zaujmou svou mimořádnou roztomilosti tak, že je častují komentáři typu komodita nejvyšší sladkosti nebo nabídkou mazlení do bezvědomí. Já si ovšem kladu otázku, zda by si dotyční autoři glorifikací troufli na samostatný dohled, který by překonal aspoň hodinovou hranici? Jestli by třeba pozřeli večeři bez rizika budoucích žaludečních vředů za předpokladu, že budou pravidelně stolovat v přítomnosti těchto neodolatelných otesánků, kteří své vybrané stravovací návyky teprve testují, zrovna tak jako trpělivost ostatních strávníků u jídelního stolu, který vlastně končí až u nepředvídatelně vzdáleného dopadiště pokrmů. Jak by asi reagovali v situaci, kdyby byli nuceni vyhodnotit, které z dvojčat je více ohroženo újmou na zdraví, když se rozhodnou vydat se na zkušenou zrovna opačným směrem? Byli by schopni uspokojivě zažehnat hrozící pohromu při vykonávání potřeb, které se odehrávají ve vedlejší místnosti nebo v případě neúspěšných pokusů o osvojování dovedností a zdolávání nástrah praktického života pak s úsměvem vyrazit s oběma do nemocničního zařízení k nutnému ošetření? Pochopitelně už s vidinou, jak budou při přepravě soutěžit v uřvanosti, v horším případě, kdo dřív se dokáže vyprostit z bezpečnostní sedačky, za jízdy otevřít dveře vozidla a předvést nový kaskadérský kousek.

Ve společnosti dvojčat získáte zajímavé postřehy. Při koupi dvou naprosto stejných hraček, zjistíte, že žádná hračka není totožná, budou se urputně dožadovat toho předmětu, který není v přímém vlastnictví obdarovaného, protože ten druhý má zajisté více vytuněný model. Když jeden začne se zvýšenou hlasitostí upozorňovat, že se mu děje příkoří, zpravidla se tomu druhému děje příkoří s ještě více hlasitým důrazem. Při pokusu o zjednání nápravy, tzn. pohromě, kterou jste nezvládli včas zažehnat, ale nikomu se v podstatě nic zásadního nestalo, prstíky obou budou téměř s jistotou vzájemně ukazovat na viníka, takže postupem zkušeností dospějete k názoru, že nejlepší řešení je minimalizovat vaše intervence a přenechat osud andělských ďáblíků zákonům džungle.

Další zajímavý úkaz je, že jakmile se vám podaří uklimbat k spánku jednoho, druhého rozhodně nebude zajímat dodržování nočního klidu. Naopak, uchopí tento mimořádný okamžik jako jedinečnou výzvu, aby se realizoval a pochlubil se nabytými dovednostmi, které předvede s maximálními akustickými výstupy. Nepřejte si zažít, jaké následuje rozčarování za nedostatečnou pochvalu. C´est la vie.

Momenty, kdy se oba najednou vzorně usadí, počítáte v milisekundách a vyskytují se s frekvencí uherského roku a stejně jen výhradně proto, aby promysleli další strategii, ale já přesto vždy těm nadšeným obdivovatelům odpovídám: "Ano, jsou to zlatíčka a moc je miluju."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama