Červen 2018

Nákupy

21. června 2018 v 15:46 | -A- |  Dvojčata aneb dvojí radost
Banální činnost, kterou každý z nás absolvuje i několikrát týdně. Poklidné či stresující mapování regálů s myšlenkou, zda je doma čím se nasytit nebo důstojně utřít záď. Zkusili jste ale někdy takový běžný nákup absolvovat se dvěma reaktivními rarachy, kteří mají nutkavou potřebu hmatem testovat vše, na co dosáhnou?
Tímto se obyčejný nákup rázem mění v neobyčejné martyrium.
První posměšné reakce spolunakupujících zaznamenáte hned po příchodu do hypermarketu, ke kterému neodmyslitelně patří vyhraněná scénka při volbě nákupního vozítka - drátěný vozík versus vylepšená verze v podobě víceúčelového těžkotonážního autíčka, do kterého se kromě pasažérů prakticky nevejde ani polovina zamýšleného nákupu. Vlastně ještě oceníte, že ho pasažéři po projetí turniketu samou nudou bezprostředně opustí.
Dalším bonusem jsou i regály s hračkami, které každý z nich musí řádně prozkoumat, změnit aranžmá dle vlastní invence a toto dílo opustit jak jinak než s obligátní scénkou. Ano, tušíte správně, další etuda probíhá u pečiva. Cukrářské a pekařské výrobky totiž navíc vybízí k okamžité degustaci. Pokud jste ve střehu, tak stihnou ohmatat pár kousků zkraje a začnou pojídat pouze jeden úlovek, v opačném případě proběhne ochutnávka vícera vzorků.
Sladkosti a nápoje - další náročná disciplína, u které strávíte četné chvíle při výběru té správné láhve nebo preferované značky.
Závěrečné defilé lze očekávat u nedobrovolného loučení s milou paní pokladní, která díky jejich osobitému šarmu neodolala a bezelstně navázala dialog.
Z nákupu o deseti položkách je rázem vyčerpávající akce na dvě hodiny.

Dvojčata

12. června 2018 v 17:38 | -A- |  Dvojčata aneb dvojí radost
Když jdu po ulici s mými tříletými bratry, zpravidla kolemjdoucí zaujmou svou mimořádnou roztomilosti tak, že je častují komentáři typu komodita nejvyšší sladkosti nebo nabídkou mazlení do bezvědomí. Já si ovšem kladu otázku, zda by si dotyční autoři glorifikací troufli na samostatný dohled, který by překonal aspoň hodinovou hranici? Jestli by třeba pozřeli večeři bez rizika budoucích žaludečních vředů za předpokladu, že budou pravidelně stolovat v přítomnosti těchto neodolatelných otesánků, kteří své vybrané stravovací návyky teprve testují, zrovna tak jako trpělivost ostatních strávníků u jídelního stolu, který vlastně končí až u nepředvídatelně vzdáleného dopadiště pokrmů. Jak by asi reagovali v situaci, kdyby byli nuceni vyhodnotit, které z dvojčat je více ohroženo újmou na zdraví, když se rozhodnou vydat se na zkušenou zrovna opačným směrem? Byli by schopni uspokojivě zažehnat hrozící pohromu při vykonávání potřeb, které se odehrávají ve vedlejší místnosti nebo v případě neúspěšných pokusů o osvojování dovedností a zdolávání nástrah praktického života pak s úsměvem vyrazit s oběma do nemocničního zařízení k nutnému ošetření? Pochopitelně už s vidinou, jak budou při přepravě soutěžit v uřvanosti, v horším případě, kdo dřív se dokáže vyprostit z bezpečnostní sedačky, za jízdy otevřít dveře vozidla a předvést nový kaskadérský kousek.

Ve společnosti dvojčat získáte zajímavé postřehy. Při koupi dvou naprosto stejných hraček, zjistíte, že žádná hračka není totožná, budou se urputně dožadovat toho předmětu, který není v přímém vlastnictví obdarovaného, protože ten druhý má zajisté více vytuněný model. Když jeden začne se zvýšenou hlasitostí upozorňovat, že se mu děje příkoří, zpravidla se tomu druhému děje příkoří s ještě více hlasitým důrazem. Při pokusu o zjednání nápravy, tzn. pohromě, kterou jste nezvládli včas zažehnat, ale nikomu se v podstatě nic zásadního nestalo, prstíky obou budou téměř s jistotou vzájemně ukazovat na viníka, takže postupem zkušeností dospějete k názoru, že nejlepší řešení je minimalizovat vaše intervence a přenechat osud andělských ďáblíků zákonům džungle.

Další zajímavý úkaz je, že jakmile se vám podaří uklimbat k spánku jednoho, druhého rozhodně nebude zajímat dodržování nočního klidu. Naopak, uchopí tento mimořádný okamžik jako jedinečnou výzvu, aby se realizoval a pochlubil se nabytými dovednostmi, které předvede s maximálními akustickými výstupy. Nepřejte si zažít, jaké následuje rozčarování za nedostatečnou pochvalu. C´est la vie.

Momenty, kdy se oba najednou vzorně usadí, počítáte v milisekundách a vyskytují se s frekvencí uherského roku a stejně jen výhradně proto, aby promysleli další strategii, ale já přesto vždy těm nadšeným obdivovatelům odpovídám: "Ano, jsou to zlatíčka a moc je miluju."

Pražení Pražané

7. června 2018 v 20:42 | -A- |  Úvahy
Jsem přesvědčená, že každý z vás měl alespoň jednou možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jak funguje vír velkoměsta po pražsku.
Měli jste ale tu čest s každodenními nástrahami "velkoměsta"?!
Třeba přecpané tramvaje, kde vám madam, dobrý den prsa ven,servíruje svůj více než odhalený dekolt přímo pod nos nebo důkladný pěstitel podpažního pralesa dráždí čichové buňky tak, že by vás pravděpodobně probral i z komatózního stavu.
Chodníky vyzdobené šrapnely - exkrementy domestikovaných zvířecích společníků, jejichž páníčci nedbají místní vyhlášky, respektive dbají na to, aby si i ostatní pěší donesli do svých příbytků na obuvi vzorek jejich mazlíků.
Zpestřit zdejší pobyt dokážou i záhadná stvoření okupující podzemku, nebo třeba početní turisté, válcující domorodce a lačnící se s urputností sobě vlastní nabažit místními požitky.
Opomenout bych neměla ani na družící se teenagery a pseudo nebo postpubescenty, kteří zapomněli, že z té mimořádně náročné životní etapy již vystárli a kteří si užívají život plnými doušky, přičemž to dávají na vědomí všem a všemu, vybavení města nevyjímaje.

… a mnohem více můžete očekávat v deníčku průměrného Pražana.